K napsání toto článku mě inspirovaly stále častější dotazy majitelů psů na vhodnost kupírování ocasů z estetického i zdravotního hlediska. Nabízím názory z pohledu terapeutky a také veterinární lékařky, která se na sepsání článku podílela. Věřím, že majitelům psů pomohou v rozhodování, zda kupírování provést či nechat psovi jeho přirozenou podobu a ochránit tak jeho zdraví.

Kupírování ocasů bylo vždy opředeno vášnivými debatami jeho zastánců i odpůrců, které ještě zintenzivněly po jeho zákazu v některých zemích. Chovatelé dovedou na toto téma z pohledu standardu a estetiky diskutovat hodiny. Pojďme se ale zamyslet nad tím, co ocas znamená pro toho, kterého se kupírování dotýká nejvíce, tedy psa.

Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno.

Co se v těle děje očima terapeuta Osteodynamiky?

Osteodynamika je terapie, která se zabývá opěrným aparátem zvířecích i lidských těl. Základem této terapie je Dornova metoda a kraniosakrální osteopatie. Terapeuti Osteodynamiky se kromě kostí a kloubů zaměřují i na funkci pojivových tkání, zejména fascie (povázky) v jejich přirozeném propojení a pohybu. A protože právě fascie je každým zásahem do těla nejvíce poškozena, seznámíme se s fasciemi podrobněji.

Co je fascie?

Fascie, česky povázka, je souvislý, nepřerušený list tkáně, který se táhne od hlavy ke končetinám a prostupuje z povrchu těla do vnitřních struktur těla. Fascie má stejně jako šlachy, vazy, chrupavky a kosti stejný zárodečný základ. Proto jsou tyto tkáně různé hustoty a tvrdosti vzájemně propojeny. Propojení fascie-povázky a kosti je zprostředkováno kotvami (Sharpeyovými vlákny), která se noří do kostních trámců. Tímto spojením vzniká velmi pevný, stabilní a podpůrný rámec těla.

Jaká je tedy funkce fascie a proč jí věnujeme takovou pozornost?

Základní vlastností fascie je, že udržuje anatomický tvar těla, ochraňuje před vnějšími silami, absorbuje nárazy, tepelně izoluje, pokrývá povrch svalů, orgánů, nervů, cév, tvoří závěsy orgánů, představuje opěrný systém pro svaly a klouby, je velmi přizpůsobivá změnám v těle, je schopna vlastního pohybu, šíří povrchové stimuly po celém těle, je označovaná za periferní mozek těla. Každé poškození vnějšími silami, což jsou úrazy, operační zásahy, tepelné poškození nebo silami vnitřními, jako jsou infekce, masivní krvácení, mechanické posuny kostí, vede k celkovému postižení organismu.

Proč je tak důležitý pohled na funkci opěrného aparátu?

V těle má každá kost své místo a svůj význam a není náhoda, že příroda důmyslně vytvořila tuto pevnou stavbu. Kostra tvoří mechanický systém, který je pohyblivý díky kloubním spojením. Zároveň tvoří oporu pro všechny měkké tkáně a orgány, které jsou ke kostře připojeny fasciemi. Osu těla tvoří páteř a lebka. Páteř je složena z krátkých kostí, vzájemně pohyblivých a její hlavní funkcí je chránit míchu, která prochází otvory jednotlivých obratlů.

Fascie obalují v podobě mozkomíšních plen nervovou soustavu ( mozek, mícha a míšní nervy) a ochraňují ji před působením fyzikálních sil, například otřesy, napětím nebo změnami tlaku mozkomíšní tekutiny. Fascie jsou propojeny s každým obratlem páteře. A právě toto propojení kostí, fascií a ostatních pojivových tkání nám objasní, proč je každý nepřirozený zásah do těla zatěžující, stresující a dlouhodobě a trvale organismus poškozuje.

Jak reaguje organismus na poškození fascií?

Jakýkoli druh zranění, stresu, šoku má vliv na fascii nejen v místě rány, ale fascie je schopna informaci o poškození vést z místa vzniku do celého těla. Toto mají na paměti zejména terapeuti celostních technik, kteří se nezaměřují pouze na místo vzniku poškození, ale sledují dráhu postupu informace a její dopad na vzdálené místo. Nejvíce je patrná tlumící a ochranná aktivita fascií v oblasti páteře a mozku (cerebrospinální osa).

Je-li tělo vystaveno otřesu, šíří se tělem tzv.šoková vlna. Fascie mají za úkol tuto vlnu zachytit a zmírnit. Pokud jsou zranění velká nebo se opakují, postupně vzniká napětí, nepohyblivost tkání, omezení funkce a následně nemoc. Fascie, které pokrývají všechny části v těle, dokážou uchovávat informace o zraněních, která kdy utrpěly, bez ohledu na povahu zranění a dobu vzniku. Tyto informace se hromadí a je jen otázkou času, kdy je tělo nevyhnutelně připomene.

Proč tedy nekupírovat ocasy?

Po tak závažném zásahu, jako je odstranění ocasu, dochází ke vzniku šokové vlny, které je přímo na páteřní ose (cerebrospinální). Dojde k prudkému stažení fascií, které chrání míchu a míšní nervy, což se projeví také v oblasti pánve, bránice, oblasti lopatek a zejména týlní kosti. U zvířat s kupírovanými ocasy je často přítomné napětí v celém těle, na podněty reagují se zvýšenou citlivostí, mají omezenou schopnost učit se povely, přizpůsobovat se novým situacím a s postupujícím věkem může velké napětí v oblasti týlní kosti vyvolat blíže neurčené epileptické záchvaty. Když uvedu příklad i z praxe humánní, pády na kostrč a zranění kostrče představují problémy, které způsobují nejen bolesti páteře, ale také se odráží na funkcích orgánů, zejména v pánevní oblasti a také celkové psychice člověka.

Jaký vliv má kupírování ocasů na schopnost komunikace?

Často opomínaný je vliv na komunikaci s příslušníky vlastního druhu. Touto problematikou se mimo jiné zabýval známý etolog Stanley Coren. Výsledkem jeho studie je fakt, že psi se zkráceným nebo chybějícím ocasem se dostávají do konfliktu dvakrát častěji než psi s dlouhým, dobře viditelným ocasem. Jako jednu z příčin autor uvádí nezřetelnost či nepřítomnost mírumilovných signálů, které psi v rámci komunikace s příslušníky vlastního druhu vysílají ocasem již v první fázi seznamovacího rituálu i na velkou vzdálenost. Je logické, že absence ocasu psa handicapuje tím, že mu přímo znemožňuje využívat celou škálu komunikačních signálů, které nesení a pohyb ocasu vyjadřuje.

Jak je u kupírovaných psů ovlivněna schopnost přirozeného pohybu?

Další neméně důležitou roli ocas zastává v rámci motoriky. Ocas je prodloužením páteře, která je osou těla. Možnost zapojit ocas do pohybu prostřednictvím svalů psovitým šelmám nemalou měrou rozšiřuje možnost práce s těžištěm těla, čímž se zefektivňují a zrychlují jemné motorické úkony, jako jsou změny směru pohybu, pohyb na nerovném či nestabilním povrchu. Nutnost kompenzovat chybějící ocas vede ke zbytečnému přetěžování páteře a odborníci předpokládají, že se tyto kompenzace podílí na rozvoji některých onemocnění opěrného aparátu, např. spondylózy.

Proč kupírovat?

Na druhou stranu není dobré opomenout ani racionální důvody hovořící pro krácení části ocasu například u krátkosrstých ohařů, kde byl po zákazu kupírování ocasů v Německu zaznamenán nárůst bolestivých zranění ocasu o více než 50% při výkonu práce, pro kterou bylo dané plemeno šlechtěno. V případě pracovních plemen by měl být ocas zkrácen nanejvýš o 1/3.

Slovo na závěr

Tento článek není odbornou literaturou, ale slouží k zamyšlení, proč se vyhnout zbytečným zásahům do zvířecího těla. Kupírování ocasů se na první pohled jeví, jako banální zákrok. Přesto se role ocasu v životě a zdraví psa rozhodně nedá považovat za zanedbatelnou.

Andrea Dunová

MVDr. Veronika Gesierichová (www.dogfitness.cz)