Možná by bylo přesnější označení ukazatel směru, průvodce nebo ten, kdo předává dál. Cesta k lektorovi byla dlouhá a než jsem dovolila sama sobě se postavit před lidi, položila jsem si otázku:

JAKÁ BY MĚLA BÝT PRÁCE LEKTORA?

Opověděla jsem si následovně na základě vlastních zkušeností se skvělými lektory, ale také s těmi méně skvělými, či dokonce špatnými. Ti všichni mi ale ukázali, čeho se vyvarovat a jakou cestou se ubírat.

  • Lektor by měl zodpovědně zhodnotit své možnosti, své schopnosti a nastavení své životní cesty, protože toto vše, spolu s informacemi a dovednostmi předává svým žákům.
  • Měl by vnímat všechny účastníky kurzu, jejich schopnosti, nálady, bloky, nastavení a zůstávat v neutrálním postavení, v nadhledu nad vzniklými situacemi, bez hodnocení povah účastníků.
  • Dotazy by měl zodpovídat opakovaně, třeba tisíckrát, vždy s klidem, pokorou a vědomím, že předávané informace mají sloužit k pomoci lidem i zvířatům.
  • Měl by vnímat vyladění skupin, které jsou velmi rozdílné. Vnímat, jak jsou k sobě přitahováni lidé, kteří se mají potkat, něco si předat a bez zasahování respektovat vznikající přátelství i tvrdé lekce.
  • Měl by reagovat na potřeby skupiny, na její vyladění.
  • Měl by se soustředit na předání svých zkušeností s respektem ke všem zúčastněným a stát se zprostředkovatelem informací a zároveň součástí skupiny. S informacemi praktickými zároveň dokáže předat něco víc. Toto je hodnota neuchopitelná, nepojmenovatelná. Je to čtení mezi řádky v knize života…

A pokud s Vámi tato cesta ladí, rozumíte jí, nebo ji naopak chcete poznat, zvu Vás, abychom v knize života zkusili číst spolu.