Příklad z praxe

Naše čivavka Perla, 10 let, v 5 zachráněná z množírny. Začala být smutná, přestala běhat po schodech, více polehávala v pelíšku, vypozorovala jsem páchnoucí výkaly a občas zvracela žaludeční
šťávy. Proběhlo veterinární vyšetření. Při odběru krve byly zjištěny desetinásobně zvýšené jaterní enzymy a sono ukázalo kalcifikaci jaterních cév a žlučovodů. Perla dostala léky, dietu a kapačky. Po 3
dnech se stav stabilizoval. Po týdnu jsem začala s ošetřováním pomocí viscerální a neurální Osteodynamiky. Uvolnění fasciálního systému jater, bránice, dále frenického nervu a zejména
cévního systému jsem prováděla 2x za týden. Po dvou měsících nebylo na kontrolním sonu po kalcifikaci ani stopy, jaterní testy v normě. Potvrzeno ošetřující veterinární lékařkou. Perlička je zase
veselá.

Pojďme si vysvětlit proces, který probíhá při manuální viscerální (orgánové) a neurální manipulaci.

CO JE DYSTROFICKÁ KALCIFIKACE NEBOLI ZVÁPENATĚNÍ?

Dystrofie je nejnižší stupeň regresivního poškození buněk a mezibuněčné tekutiny (extracelulární matrix), jejíž základem je porucha metabolismu. Porucha metabolismu je spojena vždy s hromaděním
nebo řidčeji úbytkem určitých substancí (proteiny, lipidy, cukry, voda, minerály) v buňce nebo extracelulárním prostoru.

Kalcifikace je proces, při kterém se ukládá vápník v podobě vápenatých solí (fosforečnanů nebo uhličitanů) do tkání, které normálně zvápenatělé (kalcifikované) nejsou. To má za následek ztvrdnutí tkáně, zhoršení poddajnosti a pružnosti, a tím i zhoršení její funkce. Vápník je často uložen v odumřelých buňkách, které tělo není schopné odstranit. Říká se tomu „místo buněčné smrti“.

Dystrofická kalcifikace je patologické zvápenatění ve tkáních předem patologicky změněných, ale při normální hladině vápníku v krvi (kalcémii) a bez systémové minerální nerovnováhy (systémová minerální nerovnováha by zvýšila hladiny vápníku v krvi a ve všech tkáních a způsobila metastatickou kalcifikaci).

KDE SE DYSTROFICKÁ KALCIFIKACE VYSKYTUJE?

Vyskytuje se v poškozené, degenerované nebo nekrotické tkáni. Léze ve fasciální tkáni narušují homeostázu a fyziologický metabolismus a mohou vytvářet podmínky pro vznik kalcifikací.

Bazofilní vápenaté soli se ukládají jako první v mitochondriích a postupně v celé buňce. Tyto kalcifikace jsou známkou předchozího mikroskopického poškození buněk. Vyskytuje se v oblastech buněčné nekrózy, ve které aktivované fosfatázy vážou ionty vápníku k fosfolipidům v membráně. V podstatě se jedná o vratnou změnu metabolismu buněk, která se může projevit morfologickými změnami tkání.

JAKÉ MOHOU BÝT PŘÍČINY?

Zvápenatění může být způsobeno infekcí, poruchou metabolismu vápníku, genetickou poruchou nebo dalšími příčinami, mezi které patří i mechanické poškození následkem úrazu nebo přetížení.

JAK MŮŽEME OŠETŘOVAT KALCIFIKOVANÉ TKÁNĚ?

Dystrofická kalcifikace je proces, který lze ovlivnit a zvrátit rozvoj patologie. Prvotní je odstranění možné příčiny a podpora buněčné a tkáňové obnovy a přirozené rovnováhy organismu. K tomu lze využít i manuální techniky, pomocí kterých se uvolňují stažené pojivové tkáně, včetně serózních membrán. K ošetření je možno použít Osteodynamiku, kombinaci ošetření viscerálního a neurálního systému, serózních membrán a fasciálních řetězců.

Plošné i lokální ošetření serózních membrán, tvořících fasciální síť v celém těle, vede ke zvýšení plošné hydratace tkáňovou tekutinou a zásobení buněk živinami a kyslíkem.

CO JE NEZBYTNÉ DODRŽOVAT PRO ÚSPĚCH TERAPIE?

Péče o zvíře se bude vždy odvíjet od konkrétního případu. V případě Perly je nutné zajistit pro udržení fyziologického stavu:

Stravování: zvýšit příjem teplého krmiva a vody, a naopak zamezit příjmu studeného krmiva a vody. Chlad zpomaluje proces trávení prostřednictvím inhibice trávicích enzymů.

Ošetření opěrného aparátu: je-li primárním problémem restrikce v orgánech, povede jejich uvolnění k uvolnění sekundárních bloků v páteři. Z pohledu odborného jde o vertebroviscerální vztahy (obratlo-orgánové).

JAKÝ JE PŘÍNOS MANUÁLNÍCH TECHNIK-OSTEODYNAMIKY?

Cílené manuální techniky umožňují postiženým tkáním reorganizaci. Zásadním prvkem uvedených manuálních technik je TEKUTINOVÝ ASPEKT, který udržuje tekutinový systém (krev, lymfa, tkáňová tekutina) ve fyziologické činnosti pro zajištění výživy a zásobování buněk nutričními elementy a kyslíkem. Výsledkem je zdraví tkání, orgánů a celého organismu.